Lidé XXXL
Zrovna jsem se dodíval na nechutně odporný film Táta XXXL o Američanech, kteří celý svůj život žrali a žrali, až se prožrali k váze, která dalece přesahuje váhu dobře živeného prasete. Když už nemohli chodit, když už museli jen ležet a byli odkázáni na pomoc druhých, rozhodli se, že by nebylo na škodu podstoupit bypass žaludku. Tak je z domu vytáhli jeřábem garážovými vraty, protože vchodovými dveřmi neprojdou, naložili je do sanitky (pravděpodobně s vyztuženým pérováním) a odvezli je do nemocnice, kde z nich začali řezat kila a kila a kila a kila tuku, aby jim vůbec mohli operovat žaludek. Zkrátka hnus.
Nemám rád tlusté lidi a za tu dobu, co si píšu blog, jsem to zmiňoval už mnohokrát. Tlustí lidi smrdí, potí se a zaberou spoustu místa. Navíc je na první pohled jasné, že nemají pevnou vůli a nejsou schopní činit jakákoliv důležitá, zásadní rozhodnutí. Jen žerou (ne, jíst se tomu opravdu říkat nedá) a žerou. Co jsem nikdy nechápal, je způsob, jakým se dokážou připravit o vlastní život. Lidé tolerantnější než já by patrně namítli, že sklony k obezitě mohou být určeny geneticky. A já bych namítl “no a co?” To snad znamená, že musím žrát ve fastfoodech, hltat balíky chipsů u televize a kašlat na svoje tělo? Ne, neznamená! To naopak znamená, že bych se měl daleko víc hlídat, pokud nechci, aby mě z vlastního domu tahali jeřábem.
A co mi přišlo ještě divnější, je skutečnost, že ti lidé se jednoho dne musejí rozhodnout, zda navždy zůstanou uzavřeni ve svém domě. A oni se tak rozhodnou. Jak se s takovou vidinou může normální člověk smířit? Jde to vůbec?
A donebevolající je taky to, že si po několika letech, během nichž nejsou schopni pohybu, uvědomí, že jim to vlastně vadí! A tak by chtěli operaci. Jasně, proč bychom je nenechali operovat, ale ať si ten zákrok zaplatí sami. Nebo aspoň jeho část. Copak můžu po někom chtít zdarma něco, čemu jsem mohl sám předejít? No to snad ne.
Ne, neříkám, že žiju zdravě, nepojídám kořínky a cereální chleba se mi protiví, ale když vidím, že i to málo kondice, které jsem měl, se ztrácí, nechci se s tím smířit. Posledního půl roku jsem proseděl v Brně ve škole, u počítače nebo u piva a přibral jsem pět kilo. Co to je, chtělo by se říct. Ale mně to zkrátka vadí. A tak s tím začnu něco dělat. Proč? Protože to dělám pro sebe.
PS: Odmítám sem vložit jakýkoliv obrázek obézního člověka, protože chci, aby můj blog zůstal aspoň trochu sexy. Zájemci mohou využít služeb Googlu.
PPS: Snímky jako Táta XXXL a Máma XXXL bych promítal v McDonald’s, KFC, Pizza Hut a bůhví kde všude ještě. Minimálně 3x denně.
Informace o článku
- Vydán:
- 3. 2. 2010 / 22.29
- Počet slov:
- 444
- V:
- média, společnost, sport
- Poslat na:
- Delicious, Linkuj.cz!, Facebook, Twitter
- Možnosti:
- Vytisknout
- Přečtěte si
|
Odpovědět
20 let, 185 cm, 73 kg (od Vánoc trochu nadváha). Student PřF MU, věčný romantik,
9 komentářů
Přidejte komentář | RSS komentářů [?] | Přidejte trackback [?]