Jak jsem umřel. Na informace.

Poslední dobou nesnáším jakékoliv informační kanály. Z množství informací se mi dělá fyzicky zle. Když jsem bez nich dlouhou dobu, dělá se mi zase zle psychicky. Je to jako začarovaný kruh o dvou stranách. Zprávy jsou všude: v rádiu, televizi, na internetu, v novinách. Ale vždycky se dozvíte jenom kousek. Znáte “a”, ale “b” vám zůstane skryto. Budete-li po něm pátrat, zjistíte, že tomu “a” předchází ještě něco dalšího. Pak se do toho zamotáte. Nakonec zjistíte, že i kdybyste si těch informací sehnali od “a” do “z” a i ty ostatní, nebudete jich mít dost. Protože tam venku je další spousta informací, ke kterým se vám za celý život ani nepovede přiblížit.

To mě osobně dost děsí. Možná je to paranoia, ale čemu na tomhle světě chcete skutečně věřit? Co když ty informace ve skutečnosti nic neznamenají a jsou tu jen proto, abychom se jich báli, aby nás někdo ovládl? Otázka je: kdo a proč? A to já nevím. Další informace, která by se hodila.

Nedokážu si dost dobře vysvětlit, kde se v lidech bere ta touha něco vědět. Já ji v sobě mám, poslední dobou ji občas nahrazuje spíš jistá odevzdanost. Jo, chtěl bych si koupit foukací harmoniku. A pak jsou lidi, kteří se nezajímají o svět okolo. A tihle to v životě vyhráli! Nikdy je nemusí trápit, že velryb ubývá, ledovce se zmenšují a tyhle věci. Těmhle lidem začínám závidět. Tu jednoduchost, s jakou žijí svůj život. A přitom nemusejí sami být ale vůbec jednoduší. Jde jen o to, jak se na svět díváte. Někdo mikroskopem, někdo dalekohledem, někdo svýma očima.

Když v těchto dnech tu a tam otevřu Google News, ovládne mě takový skličující pocit. Vidím to množství nadpisů a něco mě svírá (věřte mi, láska to není). Asi si potřebuju orazit. Ale od čeho?

Informace o článku

Vydán:
30. 1. 2010 / 18.33
Počet slov:
295
V:
média, osobní, po půlnoci
Označeno:
,
Poslat na:
Delicious, Linkuj.cz!, Facebook, Twitter
Možnosti:
Vytisknout
Přečtěte si
Superhry pro dívky
Superhry pro dívky a malé slečny