Jak jsem se nestal novinářem

Někdy se člověk splete. Kuba Hájek chtěl na žurnalistiku a není tam. Já jsem tam chtěl a už tam nejsem. Představy se nejspíš často neshodují s realitou.

Honza Kadlec se mě nedávno ptal, kdy už se na tu geoinformatiku vykašlu, a já jsem si říkal „No ty kráááso, to mě po… Chápete?“ Žurnalistiku jsem si z nějakého iracionálního důvodu vysnil, už jsem se (znovu naprosto iracionálně) viděl někde ve válečné vřavě, jak přináším nejčerstvější informace o počtu mrtvých, případně jak se honím za nějakou obrovitánskou aférou nějakého neskonale malého českého politika.

Jenomže život není sen, víme? Abych vám to vysvětlil, když jsem se loni rozhodoval, kam jít v životě dál, věděl jsem, že přihlášku na žurnalistiku (v kombinaci s mezinárodními vztahy) si podat musím. Akorát jsem už přesně netušil proč – možná kvůli tomu, že rád píšu, že mám rád češtinu, že… no prostě tak. A to byla hrozná blbost, si takhle svou přítomnost na FSS omlouvat. Píšu rád, jenže ne zprávy, češtinu mám rád, jenže ne z hlediska sémantiky… no prostě tak.

Asi jsem si dělal až moc velké iluze o práci novináře. Ale já si dělám až moc velké iluze skoro o všem. Po měsíci stráveném na FSS mi došlo, že mě nikdy nebude zajímat, co si pan Goldstein (a tímto se ho nijak nechci dotknout) myslí o moci, protože já si o ní chci třeba myslet něco jiného. Na jedné straně byl první obor, žurnalistika, který se opřel o Marshalla McLuhana a jeho názory na Gutenbergův knihtisk (to by se pan Gutenberg asi v hrobě otáčel, kdyby slyšel, jak ho znásilňují), zamotal do toho Romea a Julii W. Shakespeara a to všechno napsal tak, abych tomu nerozuměl. Na straně druhé byly mezinárodní vztahy vedené panem Goldsteinem, který si kdysi něco o něčem myslel a to něco někam napsal. Taková mezinárodněvztahová bible a on by byl nejspíš Mojžíš nebo Ježíš. Blbosti.
Zjistil jsem, že se chci učit věci, které jsou opravdu pravda. Třeba že prší nebo neprší, že svítí slunce nebo nesvítí slunce a že se to děje nezávisle na tom, že to někdo někam napsal.

Asi jsem ten typ, kterého nebaví číst, co napsal někdo jinej (třeba už mrtvej) před 50 lety a co se za 50 let zase znovu změní. A tak jsem dneska donesl na studijní oddělení oznámení o zanechání studia. Nejen proto, co jsem tu vyjmenoval, ale taky kvůli přednášce týkající se geoinformatiky, kterou jsem měl dnes ráno. Zjistil jsem, že chci, abych jednou mohl ukázat na výsledek své práce a říct: „To jsem udělal já.“

Informace o článku

Vydán:
3. 11. 2009 / 14.33
Počet slov:
411
V:
osobní, škola
Označeno:
, ,
Poslat na:
Delicious, Linkuj.cz!, Facebook, Twitter
Možnosti:
Vytisknout
Přečtěte si
Superhry pro dívky
Superhry pro dívky a malé slečny