Co kdyby neexistovala náhoda?

Ačkoliv jsem se dnes dozvěděl, že náhoda takřka neexistuje, stejně v ni tak trochu pořád doufám. Poněvadž představa, že všechno, co kdy vykonám, bude výsledkem nějakých fyzikálních sil, kterým ani za mák nerozumím, mě rozhodně klidným nenechává.

V 7.30 zazvonil budík. Rozespalý mladý muž vstal, obul si bačkory a prošel chodbou do kuchyně. Na teploměru odečetl teplotu 20°C, vlhkost vzduchu 55 %, magnetické, elektrické i silové pole lehce nad normálem. Rychlost větru 2,3 m/s, směr severozápadní. Když si všechny hodnoty pečlivě zapsal do tabulky, vyšlo mu, že pokud dnes vyjde levou nohou přesně v 8.17, vyhne se tak bouři v centru města a autobus, který by ho za normálních okolností náhodou smetl na přechodu už bude 50 metrů za ním. Jenže náhoda už neexistovala.

Jistě, drahý čtenáři, ovšem – můj příklad je lehce nadnesený a nejspíš ne zcela odpovídá tomu, co by pro nás skutečná neexistence náhody představovala, ale uvědomuješ si to nebezpečí? Představ si, že najednou všechno, v cos doposud věřil a tak nějak v koutku duše tušil, že je dílem něčeho, stalo se pouhopouhým prokazatelným důsledkem něčeho jiného, obyčejného?

Nepotkal jsi ji proto, že tomu náhoda chtěla, nýbrž proto, že ty jsi zmeškal autobus a ona se chtěla projít v dešti. Samozřejmě, tato skutečnost je pravdivá i dnes, kdy v náhodu někteří z nás bezmezně věří. Kvůli faktům jsem nepotkal Jakuba. Nebo tomu chtěla náhoda, že rodiče odjeli pryč a já jsem přislíbil oběd sestře?

Zkrátka a dobře, není ti, vděčný čtenáři, občas lépe, když si uvědomíš, že nad tebou bdí nějaká vyšší moc, která ztratí tvůj pas vždy, když ho tak nutně potřebuješ? Někdo, kdo dbá o to, aby byl život plný veselých situací, které jsou často k pláči?